A bude zima.

Adolf Bohuslav Dostal

A bude zima.
Tou cestou k nádraží kde svadlé listí leží, a jež teď na podzim je blátivá a šerá, kde v stromů korunách pták ozve se už stěží, my naposled šli včera. Tak šli jsme spolu zas, jak chodili jsme denně, a mlha dýchala svou divnou vůni všude, my poznali jsme užuž, co přišlo netušeně: jak smutno nám teď bude. Jen touhu v duších svých, jež zůstala nám z všeho jak vůně ve květech, jež v albech svadly kdysi, z těch chvílí předrahých a štěstí velikého my v život odnesli si. A až zas po čase v kout onen zajdeme si, jenž bude zavát už a zcela osiřelý, my vzpomeneme jen, že tady oba kdysi jsme trochu štěstí měli. [25]
Básně v knize Vadnoucí květy:
  1. Reliquie.
  2. Jarní vzpomínka.
  3. Ó tenkrát...!
  4. Když umřel jsi...
  5. Nad svadlou růží.
  6. Reminiscence.
  7. Notturno.
  8. Ty mlhy padaly...
  9. A bude zima.
  10. Váš portrait stojí přede mnou,
  11. U okna sedím...
  12. Sloky.
  13. Adagio.
  14. Ó kdo to víme, dítě mé,
  15. Při loučení.
  16. Smutný večer.
  17. Smutek zimního rána.
  18. Nálada.
  19. To bylo loni na jaře, má duše spanilá,
  20. Vy, kteří nade mnou jste hůl už přelomili
  21. Sonet vzpomínka.
  22. Sonet v jarním jitru.
  23. Sonet na všední motiv.
  24. ***
  25. Sonet dušičkový.
  26. Dní několik už jen, a v dusné svojí celi
  27. Sonet po rozmluvě s přítelem.