Sonet dušičkový.

Adolf Bohuslav Dostal

Sonet dušičkový.
Ta smutně tklivá nálada! Už o ní psalo jiných mnoho a líp. – A tak mě napadá: Má duše, nechme dneska toho! Co taky psát? Těch věnců pár – to finale už jenom pouhé, jímž končí kdes pár slunných jar, a někde utrpení dlouhé. A myslit na smrť? Stará věc, teď z klidu nás už nevyruší. – Leč smutek zvláštní je tu přec: že jednou všichni mrtví tito veliké touhy měli v duši. – A těch mi je dnes nejvíc líto. [55] – DRU. AL. RAŠÍNOVI. –
Básně v knize Vadnoucí květy:
  1. Reliquie.
  2. Jarní vzpomínka.
  3. Ó tenkrát...!
  4. Když umřel jsi...
  5. Nad svadlou růží.
  6. Reminiscence.
  7. Notturno.
  8. Ty mlhy padaly...
  9. A bude zima.
  10. Váš portrait stojí přede mnou,
  11. U okna sedím...
  12. Sloky.
  13. Adagio.
  14. Ó kdo to víme, dítě mé,
  15. Při loučení.
  16. Smutný večer.
  17. Smutek zimního rána.
  18. Nálada.
  19. To bylo loni na jaře, má duše spanilá,
  20. Vy, kteří nade mnou jste hůl už přelomili
  21. Sonet vzpomínka.
  22. Sonet v jarním jitru.
  23. Sonet na všední motiv.
  24. ***
  25. Sonet dušičkový.
  26. Dní několik už jen, a v dusné svojí celi
  27. Sonet po rozmluvě s přítelem.