Sonet dušičkový.

Adolf Bohuslav Dostal

Ta smutně tklivá nálada! Už o ní psalo jiných mnoho a líp. – A tak mě napadá: Má duše, nechme dneska toho! Co taky psát? Těch věnců pár – to finale už jenom pouhé, jímž končí kdes pár slunných jar, a někde utrpení dlouhé. A myslit na smrť? Stará věc, teď z klidu nás už nevyruší. – Leč smutek zvláštní je tu přec: že jednou všichni mrtví tito veliké touhy měli v duši. – A těch mi je dnes nejvíc líto.

Patří do shluku

epigram, verš, rým, čítat, polemika, kritik, havlíček, kritika, nos, rýma

92. báseň z celkových 346

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Ke cti Vaší, ...., (Jan Evangelista Nečas)
  2. Mrtev (Josef Barák)
  3. EPILOG (Petr Fingal)
  4. ZA † ANT. KLOSEM. (František Serafínský Procházka)
  5. Rána. (Jaroslav Vrchlický)
  6. CO NEMOHU POCHOPITI. (Jaroslav Vrchlický)
  7. Disticha. (Jaroslav Vrchlický)
  8. Není větší dálky... (Růžena Jesenská)
  9. NÁBĚHY K VĚTŠÍM BÁSNÍM BEZ NADPISU. (Svatopluk Čech)
  10. Láska v písních. (Hanuš Věnceslav Tůma)