Nálada.

Nálada. – B. H. –
„JARO BYLO...“
Den venku tiše dodýchával, a pokoj zvolna v přítmí plaval, v němž vy jste měkkým svojím hlasem tu smutnou píseň zpívala. Mé sestry stranou mlčky stály a v zamyšlení naslouchaly, a jedna oknem kamsi časem se v neurčito dívala. Pln intimnosti vzduch byl kolem, váš tklivý hlas se třásl bolem, a klavír při tom plakal jemně v sentimentální náladu; [42] já svadlé vůně tušil v dáli, jež kdysi v mojí duši plály, jež léta pošlapala ve mně a smutek dala v náhradu. [43]