Reliquie.

Adolf Bohuslav Dostal

Má každý z nás své reliquie, v nichž dříme vůně zašlých dní, a z kterých tklivá melodie svadlého štěstí tiše zní. A ač nám často připadá to jak citlivost jen nezdravá, a s úsměvem hledíme na to, přec každý rád je schovává. A přece jednou s podvečerem k nim rádi znova sáhneme, až s jedním teplým, vonným jarem snít o svém mládí budeme. Pak budou všecky dny ty dnešní jak dávná, tichá pohádka, již skončila kdes v době třešní dvě políbení přesladká, a jako menuet kýs’ zbylý z těch, jež měl minulý věk rád: my bychom jej už netančili, však slýcháme jej rádi hrát.

Patří do shluku

podzim, jeseň, podzimní, vzpomínka, listí, teskný, smutek, zašlý, zapadlý, chlad

466. báseň z celkových 1353

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Tak sami. (Hanuš Jelínek)
  2. PŘEDTUCHA. (Ludvík Lošťák)
  3. None (Karel Babánek)
  4. POHÁDKY. (Vladimír Frída)
  5. X. (Josef Kubelka)
  6. SLUNEČNÝ DEN V JESENI. (Antonín Klášterský)
  7. 24. To život, když už nachýlil (Karel Babánek)
  8. Sami. (Adolf Heyduk)
  9. XXIX. Radost v srdci, úsměv na tváři jsem míval, (Karel Babánek)
  10. SETKÁNÍ. (Otakar Theer)