XXIX. Radost v srdci, úsměv na tváři jsem míval,

Karel Babánek

Radost v srdci, úsměv na tváři jsem míval, veselé jsem písně po cestě si zpíval za větru a deště, když se slunce smálo, vždyť tuláku k štěstí stačilo tak málo. Přešla léta – chce už odpočívat tělo, na dalekých cestách světem širým zmdlelo. Pláč tuch nesplněných do srdce se vtírá, pusté, žalující, bolestí se svírá. Za nocí kdos’ přijde, ani slova nedí, smutné oči ze tmy vyčítavě hledí. Přešla léta, přešla, není už té síly – k dálným horám, Bože, přej zřít ještě chvíli. Není už té síly – není slitování – hory, modré hory, nedojdu k vám ani.

Patří do shluku

podzim, jeseň, podzimní, vzpomínka, listí, teskný, smutek, zašlý, zapadlý, chlad

107. báseň z celkových 1353

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. TICHÉ SLOKY. (Adolf Bohuslav Dostal)
  2. None (Karel Babánek)
  3. V DNECH LISTOPADU. (Roman Hašek)
  4. SETKÁNÍ. (Otakar Theer)
  5. SLUNEČNÝ DEN V JESENI. (Antonín Klášterský)
  6. Andante. (František Táborský)
  7. NA JAŘE. (Irma Geisslová)
  8. PŘEDTUCHA. (Ludvík Lošťák)
  9. Duma při pálení veršů. (Adolf Heyduk)
  10. Své mateři. (Stanislav Kostka Neumann)