NA JAŘE.

Irma Geisslová

Dech jara lítá kol a sype květů déšť v můj vlas i na mé skráně, což platno: v skráních pal, a hebký vonný chlad se marně lije na ně. Proč srdce netěší, proč duši nebaví ty vděky neskonalé? ach, duše v mlhách sní, a touhou šílenou mé srdce rozervalé. Vždyť úsměv vylhaný se ztrácí neplodně jak krůpěj v zprahlém poli; vždyť nemít ze svých snů než hrstku popele, to přec jen příliš bolí. Jak slavně, horoucně bych jaro vítala v dum prchlých mraků starém! leč jeseň v srdci mém, a jaro květoucí mi ani není jarem.

Patří do shluku

podzim, jeseň, podzimní, vzpomínka, listí, teskný, smutek, zašlý, zapadlý, chlad

324. báseň z celkových 1353

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Lesní motiv. (Antonín Klášterský)
  2. TICHÉ SLOKY. (Adolf Bohuslav Dostal)
  3. Své mateři. (Stanislav Kostka Neumann)
  4. S PADAJÍCÍMI KVĚTY. (Jan Červenka)
  5. SLUNEČNÝ DEN V JESENI. (Antonín Klášterský)
  6. SVÉ DCEŘI. (Josef Václav Sládek)
  7. Andante. (František Táborský)
  8. None (Karel Babánek)
  9. Dešť vonné vláhy, která s nebe spadla, ( H. Uden)
  10. II. Ó nikdo nezná srdce mé ladit’ (Josef Kalus)