XXIX. Radost v srdci, úsměv na tváři jsem míval,

Karel Babánek

XXIX.
Radost v srdci, úsměv na tváři jsem míval, Radost v srdci, úsměv na tváři jsem míval,
veselé jsem písně po cestě si zpíval za větru a deště, když se slunce smálo, vždyť tuláku k štěstí stačilo tak málo. Přešla léta – chce už odpočívat tělo, na dalekých cestách světem širým zmdlelo. Pláč tuch nesplněných do srdce se vtírá, pusté, žalující, bolestí se svírá. Za nocí kdos’ přijde, ani slova nedí, smutné oči ze tmy vyčítavě hledí. Přešla léta, přešla, není už té síly – k dálným horám, Bože, přej zřít ještě chvíli. Není už té síly – není slitování – hory, modré hory, nedojdu k vám ani. 34

Kniha Písně tuláka (1902)
Autor Karel Babánek