POHÁDKY.

Vladimír Frída

Naše bába pohádky své vyprávěla v kruhu dětí vždycky slunce po západu. Z jejích úst jsem slýchal mnohou dobrou radu. Moudrost a též láska v slovech těch se chvěla. A když jednou se soumrakem skončit chtěla, hošík malý za sukni ji zátah v zadu. S úsměvem do rukou vzala jeho bradu, a když zřela, jak se chvěje, děla: „Dítě, neboj se a jdi jen klidně spáti, pohádka je sen a ten se nenavrátí.“ Život šel dál s bolestí svou a svou prací, sny se v niveč rozplynou a cesty zhatí. Divně po létech se hlas ten v duši vrací: „Pohádka je sen a ten se nenavrátí“ – – –

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

podzim, jeseň, podzimní, vzpomínka, listí, teskný, smutek, zašlý, zapadlý, chlad

1314. báseň z celkových 1353

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Reliquie. (Adolf Bohuslav Dostal)
  2. BEZ LÁSKY. (Antonín Klášterský)
  3. ZA TEBOU. (Adolf Brabec)
  4. Tak sami. (Hanuš Jelínek)
  5. OKNO (Viktor Dyk)
  6. Nesmířeni. (Josef Václav Sládek)
  7. XIII. My mnoho slov jsme mluvili (Petr Křička)
  8. Po špičkách. (Josef Pachmayer)
  9. báseň bez názvu (Karel Babánek)
  10. VĚNOVÁNÍ. (Josef Václav Sládek)