Tak sami.

Hanuš Jelínek

Bez krve tenkrát zlaté slunce zapadalo a zmírající den jak by se usmíval, nám v duších mladé štěstí vonělo a hřálo, s hor příští noci dech nás tiše ovíval. Tak sami byli jsme, tak sami tam v té dáli a kolem cizí lid a cizí zvuky jen. My plaše vstoupili v ten temný koutek malý, jenž naší lásky svitem měl být vyzlacen. To štěstí bezměrné, jež v duších se nám třáslo, ta vášeň šílená, jež námi zachvěla, když v lůžko jsem tě nes’, tvým dechem světlo shaslo a nahá krása tvá jen do tmy voněla...! A ráno zlaté světla proudy zazvonily (– kdy stínů mizících zní hudba tesklivá –) o sílu údů mých a tvojich mramor bílý, dvou Olympanů mladých těla zářivá...

Patří do shluku

podzim, jeseň, podzimní, vzpomínka, listí, teskný, smutek, zašlý, zapadlý, chlad

892. báseň z celkových 1353

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. None (Karel Babánek)
  2. Reliquie. (Adolf Bohuslav Dostal)
  3. TICHÉ SLOKY. (Adolf Bohuslav Dostal)
  4. Sdílné jilmy. (Adolf Heyduk)
  5. Večerní. (Hanuš Věnceslav Tůma)
  6. KAŠTANOVÁ ALEJ V ZÁŘIJOVÉM POLEDNI (Božena Benešová)
  7. Demaskovaní. (Stanislav Kostka Neumann)
  8. PRÁZDNÉ KŘESLO. (Emanuel z Čenkova)
  9. Z CHVIL INTIMNÍCH. (Hugo Kepka)
  10. ADVESPERASCIT. (Adolf Bohuslav Dostal)