PRÁZDNÉ KŘESLO.

Emanuel z Čenkova

U stolu jedno z křesel prázdné zbývá, z nás nikdo neždá si tam usednout, kdy večer z lesů černých v jizbu splývá, a hudba upomínek zadumčivá do duše rozlévá svých tónů proud. V tom křesle dobrá matka sedávala, jíž srdce jemné v hlíně vlhké tlí... Ó družné večery! – Nás radosť zvala k svým hodům bujarým, krev v líci hrála, plál v srdci humor růžně rozkvetlý... Můj Bože! cos jak stín v to křeslo splývá, – z nás každý v duši hloub se pohříží, – neb z křesla lysou hlavou na nás kývá Smrť velká, bledá, tichá, zádumčivá, jež kruh náš prořidlý si prohlíží.

Patří do shluku

podzim, jeseň, podzimní, vzpomínka, listí, teskný, smutek, zašlý, zapadlý, chlad

756. báseň z celkových 1353

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. BALLADA JARNÍ NOCI. (Karel Babánek)
  2. None (Karel Babánek)
  3. SVATVEČER. (František Taufer)
  4. Tak sami. (Hanuš Jelínek)
  5. TICHÉ SLOKY. (Adolf Bohuslav Dostal)
  6. Píseň o půlnoci. ( K. Egor)
  7. NA DUŠIČKY. (Petr Fingal)
  8. 21. BÍLÁ HORA. (Karel Babánek)
  9. 33. Žhne slunce. Dole tiše (Karel Babánek)
  10. Vábení. (Adolf Heyduk)