POHÁDKY.

Vladimír Frída

POHÁDKY.
Naše bába pohádky své vyprávěla v kruhu dětí vždycky slunce po západu. Z jejích úst jsem slýchal mnohou dobrou radu. Moudrost a též láska v slovech těch se chvěla. A když jednou se soumrakem skončit chtěla, hošík malý za sukni ji zátah v zadu. S úsměvem do rukou vzala jeho bradu, a když zřela, jak se chvěje, děla: „Dítě, neboj se a jdi jen klidně spáti, pohádka je sen a ten se nenavrátí.“ – – – – – – – – – – – Život šel dál s bolestí svou a svou prací, sny se v niveč rozplynou a cesty zhatí. Divně po létech se hlas ten v duši vrací: „Pohádka je sen a ten se nenavrátí“ – – – 11