SONET.

Vladimír Frída

SONET.
Kdyby člověk vždycky napřed věděl, co jej jednou v žití asi raní, v zítřek bolesti vstříc tich by hleděl, v minulost se pouze usmál na ni. Pevněji by v člunu svojím seděl, kdyby znal, kde vír je v mořské pláni, ani slova více by juž neděl, až by zřel, jak vrak se v hloubku sklání. Klidně jako polem po západu šel by skrze Osudů svých řadu tam, kde tóny mrou a duhy blednou. Tišeji by veplul v Odevzdání, po slunci se ohléd’ ještě jednou maje v tváři jeho pousmání. 10