ECHA Z RÁJE.

Vladimír Frída

ECHA Z RÁJE.
Z nás každý taká echa v duši nosí, jej provázejí poutí žití celou, je slyšíme znít bouří rozechvělou i sladce šeptat ve krůpěji rosy, i v trylku ptáka, jenž pod oknem prosí – vše v jitru, než se promění v noc stmělou, kde pták svou píseň nevyzpívá vřelou, kde květy jsou, jež nikdo nepokosí. A v každou bolest trochu těchy svítí: toť přece dobrou za život je cenou, jak Mojžíš kdysi ve večeru žití z hor Vzpomínek zřít zemi zaslíbenou. Je šťasten, kdo můž’ říci mroucím dechem, že slyšel kdys přec, co zní dnes jen echem. 35