11. XII. 1905.

11. XII. 1905.
„Das Vergangene soll mir vergangen sein.“ Goethe.
Zas jednou – náhodou – po dlouhé době jsi u mne stanula – pták na přeletu, jak motýl, z jiného jenž vznes’ se květu a hledal po dnu asyl svojí mdlobě. Zas jednou – náhodou – tak blízko Tobě! Mně zdá se, že zas květ Ti ve vlas pletu a k Tobě skláním se... V své vášně vznětu já nevidím, že žití sen vzrost’ v hrobě. Tvůj parfum dávný tryskl kolem jemně. Jen jeden pohled upřela jsi ke mně, a stačí, když se jeden v duši chytí, by bouře počala se v prsou dmout – – Leč ticho! – Po bouřích prý duhy svítí – – – Jsou propasti, jež nelze překlenout – – – 42