ZNOVA.

Vladimír Frída

ZNOVA.
Znova bušit v bránu, jež se neotvírá, jako žebrák, jenž se v hadrech choulí nahý, – zvyklý šťastnější jen z dáli vídat prahy – a co jinde smetlismetli, s úsměvem vždy sbírá. Znova, ať se hrdost tomu mocně vzpírá, vidět ve snách obličej jen její drahý, místo líbat jej, zřít pouze matné tahy, a jak srdce v touze po životě zmírá. Marně zřít, jak na každý se paprsk třese, večer tušit, jaké boje zítřek nese, každý den si myslet: dneska naposledy! Hledat útěchu, když uchopíš se práce, staré thema to a staré variace, nikým neslyšen být – nejlíp zmlknout tedy! 25