ZDUSENÉ VÝKŘIKY.

Vladimír Frída

ZDUSENÉ VÝKŘIKY.
Když se první rodila v tmách země, z ticha stvoření zazněly temně v ďáblů smích teď živlů zkrocených zdusené výkřiky. První světlo rodinného štěstí již zbraň uzřelo ve zlobné pěsti – žertvy dým se k nebi vznes a s ním zdusené výkřiky. Vždy jak valilo se moře času, v jeho temnotách i jeho jasu do oblak se nesly jako pták zdusené výkřiky. Přešly věky... zmlkly bez útěchy a zas s jarem zkvetly sasanky a lechy, echem jen šelestí v slunný den zdusené výkřiky. 58