V ZIMĚ.

Vladimír Frída

V ZIMĚ.
Ó matko Země, bílým pláštěm kryta ty dlouhým o jaru jak snem by zpita teď klidně spíš. Ó, zdali víš, jak mnohá vráska v skráň tvou věčnou vryta? Přec vždycky v nové jaro doufat smíš. Až paprsk první tvoje stíny zvíří, vše ozáří a zase s žitím smíří, zříš všude hned se rosu chvět, až uslyšíš, jak skřivan v trylcích hýří, na holé větvi spatříš zářit květ. A duše ty, kde k tvému jaru brány, kde paprsek je v tvoje pusté lány? Ten dávno zhas. A všude mráz je kol. Kde květ? Co rosou na tvé rány? Kdy k tobě slétne skřivan s písní as? 13