V ZIMĚ.

Vladimír Frída

Ó matko Země, bílým pláštěm kryta ty dlouhým o jaru jak snem by zpita teď klidně spíš. Ó, zdali víš, jak mnohá vráska v skráň tvou věčnou vryta? Přec vždycky v nové jaro doufat smíš. Až paprsk první tvoje stíny zvíří, vše ozáří a zase s žitím smíří, zříš všude hned se rosu chvět, až uslyšíš, jak skřivan v trylcích hýří, na holé větvi spatříš zářit květ. A duše ty, kde k tvému jaru brány, kde paprsek je v tvoje pusté lány? Ten dávno zhas. A všude mráz je kol. Kde květ? Co rosou na tvé rány? Kdy k tobě slétne skřivan s písní as?

Patří do shluku

poupě, růž, růže, květ, vesna, polibek, jaro, zkvést, pel, zulíbat

167. báseň z celkových 803

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. U kolébky. (Josef Václav Sládek)
  2. NAD HROBEM MATČINÝM. (Rudolf Pokorný)
  3. VIII. Má duše. (Xaver Dvořák)
  4. SVATEBNÍ. (Jaroslav Vrchlický)
  5. SICILIANA. (Vladimír Frída)
  6. XVII. Rád zřím z jara na větvici první lístek svěží, (Jaroslav Vrchlický)
  7. ŠKÁDLENÍ. (Jaroslav Vrchlický)
  8. TŘI LESNÍ PANNY. (Eliška Krásnohorská)
  9. CUDNÝ VEČER (Jiří Mahen)
  10. Všecko pučí... (Adolf Heyduk)