XIII. My mnoho slov jsme mluvili

Petr Křička

My mnoho slov jsme mluvili i pravdivých i divně lživých. Trnový věnec uvili jsme ze zlých pousmání křivých. Stem dýk, ač dobrá, věrná, hleď, jsou srdce naše probodána. A tvrdá místa zbudou teď tam, kde se časem zjizví rána. Kde dozněl vichru suchý smích? Voděnkou – vodou uplynuly věnečky bílé?... Očí tvých, tvých očí, dítě, vzpomenu-li, strašno mi k smrti nade vším, co ubili jsme pýchou mladou. Teď večer je. Jde chlad a dým z lesů, jež v cestu stín již kladou, v daleku marnou ozvěnou slyš muže přidušené štkání. Nevinnou, v srdci pohřbenou, ponesu si tě do skonání.

Patří do shluku

podzim, jeseň, podzimní, vzpomínka, listí, teskný, smutek, zašlý, zapadlý, chlad

1310. báseň z celkových 1353

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Po špičkách. (Josef Pachmayer)
  2. None (Karel Babánek)
  3. 17. Chodím jako bludná duše (Josef Kuchař)
  4. MLHA NA HORÁCH (Viktor Dyk)
  5. NÁLADA PODZIMNÍHO VEČERA. (Josef Rosenzweig-Moir)
  6. TULÁCI. (Karel Červinka)
  7. TICHÉ SLOKY. (Adolf Bohuslav Dostal)
  8. V mlhách. (Xaver Dvořák)
  9. V PODLETÍ. (Bohdan Kaminský)
  10. MELANCHOLIK. (Otakar Auředníček)