XIII. My mnoho slov jsme mluvili

Petr Křička

XIII.
My mnoho slov jsme mluvili My mnoho slov jsme mluvili
i pravdivých i divně lživých. Trnový věnec uvili jsme ze zlých pousmání křivých. Stem dýk, ač dobrá, věrná, hleď, jsou srdce naše probodána. A tvrdá místa zbudou teď tam, kde se časem zjizví rána. Kde dozněl vichru suchý smích? Voděnkou – vodou uplynuly věnečky bílé?... Očí tvých, tvých očí, dítě, vzpomenu-li, strašno mi k smrti nade vším, co ubili jsme pýchou mladou. 34 Teď večer je. Jde chlad a dým z lesů, jež v cestu stín již kladou, v daleku marnou ozvěnou slyš muže přidušené štkání. Nevinnou, v srdci pohřbenou, ponesu si tě do skonání. 35

Kniha Hoch s lukem (1924)
Autor Petr Křička