VĚNOVÁNÍ.

Josef Václav Sládek

TY písně tady dávám ti, mé dítě, v čas, kdy jsi byla žití na úsvitě. Když byla’s plna štěstí, plna zdraví a úsměv tvůj i pláč byl dětský, pravý. V čas, který neznal žití stránku stinnou; ty vzpomínky ti nikdy nevyhynou. Kdy byla’s jako letní slunko vřelá a jako květ a jako děcko celá. Kdy sestrou začala ti býti matka a ty’s jí šveholila slova sladká. A otec tvůj, by ku práci se sílil, když’s v noci spala, nad tebou se chýlil. Těch slunečných i teskných písní řadu psal otec tvůj už v chmurném listopadu, Když pustnul sad, strom dávno přestal kvésti a ty jsi byla celé jeho štěstí. – Nuž, provoď tebe píseň ta, – kde jasná, a v žití šťastna buď, – ó šťastná, šťastná!

Patří do shluku

podzim, jeseň, podzimní, vzpomínka, listí, teskný, smutek, zašlý, zapadlý, chlad

1005. báseň z celkových 1353

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. VI. To přec už byla píseň poslední, (Adolf Bohuslav Dostal)
  2. Duma při pálení veršů. (Adolf Heyduk)
  3. Buď jako píseň... (Adolf Heyduk)
  4. GRIEGOVA PÍSEŇ. (Adolf Bohuslav Dostal)
  5. V MÉ DUŠI TICHO... (Bohdan Kaminský)
  6. VĚNOVÁNÍ (Jaroslav Vrchlický)
  7. Matička mi děla ve snu: (Irma Geisslová)
  8. Na starou píseň. (Karel Babánek)
  9. NA STAROU PÍSEŇ. (Karel Babánek)
  10. PÍSEŇ. (Karel Babánek)