GRIEGOVA PÍSEŇ.

Adolf Bohuslav Dostal

Když tu píseň měkce v přítmí hraje moje žena, jakoby se někde v blízku jako ve rtů němém stisku ozvala mi zaslzená píseň mládí stará. Jakoby se ze tmy vzpjalo s výčitkou a smutkem, co kdy hořelo a hřálo, než mi chladlo, shasínalo v zavanutí příliš prudkém rozeplání jara. Moje jaro! Už je za mnou, květů zbylo málo. Člověk se jen dívá, dívá, všecko v slzné šero splývá, co kdys v srdci krví zrálo zvolna řídne, všední. Už jen tiše čekat zbývá a se opřít v duši... A jak hraje tu má žena, sama steskem zaslzena, srdce zná a duše tuší písně akkord slední.

Patří do shluku

podzim, jeseň, podzimní, vzpomínka, listí, teskný, smutek, zašlý, zapadlý, chlad

71. báseň z celkových 1353

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. V MÉ DUŠI TICHO... (Bohdan Kaminský)
  2. U NÁS V POLÍCH... (Adolf Bohuslav Dostal)
  3. Duma nad zvadlými květy. (Adolf Heyduk)
  4. Moje srdce jest jak pozdní podzim zvadlý, (Jan Neruda)
  5. V OKNĚ MÉ SVĚTNIČKY (Josef Kuchař)
  6. Buď jako píseň... (Adolf Heyduk)
  7. HROB V PRALESE. (Josef Václav Sládek)
  8. Duma listopadová V. (Adolf Heyduk)
  9. VĚNOVÁNÍ. (Josef Václav Sládek)
  10. PÍSEŇ (František Serafínský Procházka)