Jak za letního jitra...

Bohuslav Květ

Jak za letního jitra...
Jak za letního jitra kráčím poli, tvůj stín jde, miláčku můj, všude se mnou a pohled na okolí mučí, bolí, neb tudy chodíval jsem s tebou jednou... Jas července na žitech sladce leží, odstíny zeleně po lánech běží, pták zpívá opojen radostí žití a zdá se, na světě že dobře býti... Však ty nic nevidíš už, synku drahý, zhas’ navždy pro tebe den žití blahý. A jako bych já s tebou spal též v hrobě, ta krása lhostejna mi v každé době... 22