Cestou na návštěvu k matce.

Bohuslav Květ

Cestou na návštěvu k matce.
Co duní vlak, pohledem stíhám kraj a na Vás myslím, matičko má, stále, v svých dětských dnů se dávný nořím taj a Vaši péči zřím jak ve zrcadle. Žár těžkých let Váš černý sežeh’ vlas, v tah lící jemný starost vryla vrásky, však zbožnosti vždy v srdci skrytý hlas Vás kouzlem zachránil křesťanské lásky. Teď slunce podzimního smírný jas v sad ztichlý žití Vašeho se lije a světic gloriolu pravou čas kol drahého nám čela jemně vije... Dní pouze několik Vám zasvětím, dál život volá mne a práce volá, však obraz Váš si v srdci zavěsím jak amulet, jemuž nic neodolá... „Šumavan“ 1924.
39