Naši legionáři.

Bohuslav Květ

V hrom bitev šli vždy s čelem vztyčeným a v duši víru ve spravedlnost svých snah, byť po domově stesk a touha k svým jim srdce svírala v neblahých předtuchách... Toť jak by starý Tábor ožil zas, duch reků slavných husitských se vzbudil dob: svět celý v údiv uvádí a žas ten pohrdaný národ jak nejnižší rob. Vše v sázku dáno, i krb rodinný, jen k tobě, vlasti, zbývá láska bezmezná, jíž všechny žití svého hodiny rád každý věrný národa syn v oběť dá. Když slunce nad polem vzplá krvavým, tu leží ti, již neuzří už drahou zem... a přec jich líce čímsi jásavým jsou rozjasněna, nejblaženějším jak snem...

Patří do shluku

národ, volnost, prapor, vítězství, český, vlast, svoboda, dějiny, heslo, bojovník

215. báseň z celkových 1358

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. 1791 – 1891 (Jaroslav Vrchlický)
  2. DÁL. (Josef Lukavský)
  3. K živému obrazu: (Karel Dostál-Lutinov)
  4. HÁJIT SE! (Eliška Pechová-Krásnohorská)
  5. Z NAŠÍ DOBY. (Antonín Klášterský)
  6. DOMŮ. (Jan Spáčil-Žeranovský)
  7. OSVĚTA. (Václav Jaromír Picek)
  8. None (Rudolf Medek)
  9. None (František Serafínský Procházka)
  10. Kov drahý v země hlubinách (Jiljí Vratislav Jahn)