V noci.
Sám nad svou pracíprací, sám a sám
na časy zašlé vzpomínám;
zapadlé koleje dalekých cest
a plné jabloňových hvězd
a plné lupení jeseně,
jak jimi vesele, šíleně
jsem pobíhal neb tich se bral,
kam chtěl můj ideal.
A cítímcítím, někdo velký, se mnou v souhlase,
mně přes rameno dívá se.
Sám nad svou prací, sám a sám
na zašlé časy vzpomínám;
veselé pitky přátelských hochů,
vzpomínek hodně a žertů trochu
a cesty domů plné snů
a tuch do neznámých dnů...
já dál se hnal, sta písní stkal,
jak chtěl můj ideal.
A cítímcítím, někdo velký, se mnou v zápase,
mně hluboko v zrak dívá se.
135
Sám nad svou prací, sám a sám
na časy zašlé vzpomínám;
na všeho vznik a všeho zhyn
a za mnou stojí velký stín,
má v oku přísnost, v tváři chlad,
ó Bože můj, to smrt je snad?
Nuž pokyň k nové pouti dál,
kam chce můj ideal.
A cítímcítím, onen velkývelký, se mnou v souhlasesouhlase,
mně přímo v duši dívá se!
136