Zaváto všecko!

Xaver Dvořák

Zaváto všecko!
Zaváto všecko – luhy a sady, aleje dlouhé, květoucí řady; jak by je smutek do rána stih, v kadeřích že jim bělá se sníh. Pusta je země – mrtvo je všady; ty lesy jako zakleté hrady, jak zlatý paprsk dotkne se jich, tisíce slzí zaplane v nich. – Od kaple Tvé tak dívám se v dáli; v duši jak slze touhy by plály: Ó vesno mládí, snové o štěstí, chtěl jsem vás v žití peřeje nésti, tak jako matka nese své děcko; kam jste jen prchli? – zaváto všecko! 24

Kniha Zlatou stezkou (1888)
Autor Xaver Dvořák