Tam v stínu počkám.

Xaver Dvořák

Tam v stínu počkám.
Tam v stínu počkám, kudy denně chodí, kde cedrů dech a vůně cypřiší mou touhu skolébá snů do říší, jíž duše má se jako mořem brodí; snad v ňadra moje zlatý paprsk hodí svých úsměvů – a snů sen nejvyšší v mé nitro skane – stesk můj utiší, v němž tone ves můj život – troska lodi. Pak kleknu v pláči v její svaté stopy, je slíbám vroucně, slza má je skropí, jak chorý žebrák budu volat za ní: O Paní má! měj s bídou slitování! – Snad obrátí se zpět tvář její milá, snad řekne: „Láska tvá tě uzdravila!“ 38

Kniha Zlatou stezkou (1888)
Autor Xaver Dvořák