Tu nad mým ložem zapomenut visí,

Xaver Dvořák

Tu nad mým ložem zapomenut visí, Tu nad mým ložem zapomenut visí,
 svit kolem kříže v sladkou památku: na doby zašlé, domov, na matku, jež učila mě na něm modlit kdysi; a srdce divem jak hned vykouzlí si tu prostou štěstí mého pohádku, a staré obrazy zas v duši křísí, proč? – by snad zmizely zas ve krátku. Jak patřím na něj, srdce mně to sevře: ten ráj juž žádný anděl neotevře, mé mládí zašlé jednou prchlo-lis... zas beru růženec jak v mládí kdys: jdou zrnka rukou, písně rty se snují, já na nit růžence je navlekuji. [43]

Kniha Zlatou stezkou (1888)
Autor Xaver Dvořák