II. „S kterým Jsi Alžbětu navštívila!“

Xaver Dvořák

II.
„S kterým Jsi Alžbětu navštívila!“
Hle, jak dva květy čisté, v objímání se družka družce do náručí sklání; na jejich skráních svaté cnoty pel se září jasnou tajuplně chvěl. Jich ret je němý – slasť jim mluviť brání; dost mluví oko v šťastném usmívání a srdce tluk, jenž sladkou hudbou znělzněl, jim na rtech blaha vzdechem tiše mřel. Aj, pod nohou Vám otřásá se peklo, juž žezlo z rukou jeho v prach se smeklo a člověk – z kletby probouzí se zas, svou hlavu v červánků by zvednul jas, sám anděl u bran ráje zří k Vám, žasne a v ruce jeho meč – hle zvolna hasne. 45

Kniha Zlatou stezkou (1888)
Autor Xaver Dvořák