I. „Jenž z mrtvých vstáti ráčil.“

Xaver Dvořák

To mrtvé ticho kolem jak Ji děsí – na hory, stromy, na křoví se věsí tam venku červánkový, růžný svit – však v srdci Jejím tma – tam mrtvý klid. Co květů venku plane v pestré směsi, pod krovem vlaštovka, hle, slepuje si zas hnízdo své – kol volá vše: „Chci žít!“ jen duše Tvá chce touhou mříť a mříť. Vím, štěstí Tvé že v hrobě odpočívá, juž třetí den se nad ním rozednívá, jak nelkat ještě, nebýť teskliv snad? – v tom jak by paprsk bílý v síňku pad, hle, zářný zjev a v nitru Jí tak sladko – to se rtů Jeho hudbou sjelo: „Matko!“

Patří do shluku

jaro, vzpomínka, mládí, květ, vesna, kvést, zkvétat, jarní, rozkvést, jeseň

165. báseň z celkových 680

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. NA HORSKÉM HŘBITŮVKU (Viktor Dyk)
  2. SENOSEČ. (Emanuel z Čenkova)
  3. XII. Ó běda tomu, kdo v svém srdci pěstí (Josef Kalus)
  4. Netěš to srdce, co mi v prsou bije, (Rudolf Mayer)
  5. JARNÍ POHÁDKA. (Josef Václav Sládek)
  6. KVĚT A PLOD (Jaroslav Vrchlický)
  7. Na Řipu. (Karel Babánek)
  8. Sváteční chvíle. (Jaroslav Vrchlický)
  9. Fialky na hrobě mých dětí. (Adolf Heyduk)
  10. JARNÍ. (Antonín Klášterský)