XII. Ó běda tomu, kdo v svém srdci pěstí

Josef Kalus

Ó běda tomu, kdo v svém srdci pěstí a přechovává beznadějnou lásku: tenť pokoj duše v osudnou dal sázku a navždy zbloudil na trnité scestí. Strom lásky té ovoce nemůž’ nésti – vždy roven bývá prázdnému jen klásku, ach, otráví života každou částku, když na plano má jenom růsť a kvésti. I hyne smutně jak červánky z rána, jak růže vonná větrem rozškubána, jak hvězda v pádu s nebe blankytného – Ó, proč do mého srdce ubohého bůh lásku vsadil jak oštěp nejkrásnější, když hynouť má v sirobě nejsmutnější?

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

jaro, vzpomínka, mládí, květ, vesna, kvést, zkvétat, jarní, rozkvést, jeseň

182. báseň z celkových 680

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Netěš to srdce, co mi v prsou bije, (Rudolf Mayer)
  2. I. „Jenž z mrtvých vstáti ráčil.“ (Xaver Dvořák)
  3. Jaro duše. (Jaroslav Vrchlický)
  4. JARNÍ POHÁDKA. (Josef Václav Sládek)
  5. V ROZPUKU. (Josef Václav Sládek)
  6. Máj. (Augustin Eugen Mužík)
  7. První růže. (Augustin Eugen Mužík)
  8. ALEJ. (Stanislav Mráz)
  9. Když jaro prchá. (Adolf Heyduk)
  10. XXIV. Pochvatem jaro odváto, luh pokosen, (František Leubner)