XII. Ó běda tomu, kdo v svém srdci pěstí

Josef Kalus

XII.
Ó běda tomu, kdo v svém srdci pěstí Ó běda tomu, kdo v svém srdci pěstí
 a přechovává beznadějnou lásku: tenť pokoj duše v osudnou dáldal sázku a navždy zbloudil na trnité scestí. Strom lásky té ovoce nemůž’ nésti – vždy roven bývá prázdnému jen klásku, ach, otráví života každou částku, když na plano má jenom růsť a kvésti. I hyne smutně,smutně jak červánky z rána, jak růže vonná větrem rozškubána, jak hvězda v pádu s nebe blankytného – Ó, proč do mého srdce ubohého bůh lásku vsadil,vsadil jak oštěp nejkrásnější, když hynouť má v sirobě nejsmutnější? 53

Kniha Písně (1882)
Autor Josef Kalus