Exules filii Hevae.

Xaver Dvořák

Exules filii Hevae.
Jsme vyhnanci! – mně v slzách srdce praví a duch se v teskných dumách zvolna ztrácí a snové moji, černokřídlí ptáci, juž táhnou kol mé unavené hlavy. Zpět myslím na čas zašlý, eden smavý, kdy člověk spokojen žil v tiché práci, jež blažit zná jen – nikdy neztrmácí a nevynutí ze skrání pot žhavý. A spřádám dál tu smutnou báji šerou o lidském štěstí, zlatém jeho věku, kdy Bůh se v lásce klonil ke člověku, a slzy hořké v oči se mi derou, jak duch se do vzpomínek hloubej hříží, já dvakrát cítím vyhnanství, ach, tíži. 69

Kniha Zlatou stezkou (1888)
Autor Xaver Dvořák