Ad Te suspiramus!

Xaver Dvořák

„Vždy v potu tváři,“ kletbo trpká, děsná! jde člověk jako oř svou brázdou stále a osud – bič jej žene vždycky dále, když v hněvu rozlomit chce pouta těsná. A kol vše: stráně, lesy, píseň plesná, on sám jen v slzách oko, v hořkém žale své jařmo vléct má těžké neustále, co krajem táhne usmívavá Vesna. Skráň jeho bledá, trudů vrásky po ní, a hlava mdlá se níž a níže kloní, jen časem němý pohled k nebi letí a se rtů sprahlých tajený vzdech splyne: O, Matko, zda jej slyšíš nežli zhyne, to lkáme k Tobě my, ach Tvoje děti.

Patří do shluku

poupě, růž, růže, květ, vesna, polibek, jaro, zkvést, pel, zulíbat

631. báseň z celkových 803

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. U krbu. (Adolf Heyduk)
  2. A nechci zpívat truchlivě! (Jiljí Vratislav Jahn)
  3. Ó, velký je to trest... (Rudolf Richard Hofmeister)
  4. Černovlásko... (Rudolf Richard Hofmeister)
  5. Růže. (Alois Škampa)
  6. Oj, budu zpívat... (Hanuš Jelínek)
  7. CHUDÁCKÁ (František Šimeček)
  8. Ó netouži! (Adolf Heyduk)
  9. Po všem víru... (Ludvík Lošťák)
  10. Kdo může oko zarositi bolem, (Jan Neruda)