Ad Te suspiramus!

Xaver Dvořák

Ad Te suspiramus!
„Vždy v potu tváři,“ kletbo trpká, děsná! jde člověk jak oř svou brázdou stále a osud – bič jej žene vždycky dále, když v hněvu rozlomit chce pouta těsná. A kol vše: stráně, lesy, píseň plesná, on sám jen v slzách oko, v hořkém žale své jařmo vléct má těžké neustále, co krajem táhne usmívavá Vesna. Skráň jeho bledá, trudů vrásky po ní, a hlava mdlá se níž a níže kloní, jen časem němý pohled k nebi letí a se rtů sprahlých tajený vzdech splyne: O, Matko, zda jej slyšíš nežli zhyne, to lkáme k Tobě my, ach Tvoje děti. 70

Kniha Zlatou stezkou (1888)
Autor Xaver Dvořák