EPILOG.

Xaver Dvořák

Ty květy chudé na oltář Ti kladu; mě provázely žití smutnou chvílí a nyní, kdy mé nitro opustily, je přijmi, Matko, lásky za náhradu. Já natrhal jsem v upomínek sadu květ jejich vonný, zářivý a bílý – však teď, kdy loučiť mám se, nemám síly a slzy zvolna v ně se řinou v pádu – Vím, prostý dar jsou, jejž Ti vděčen nesu, ne víc než jako chudá kytka vřesu – a přec i v ní je vůně sladká skryta, tak z písní těch, jež ruka moje chvátá Ti k nohám složiť, veliká a svatá má láska, Matko, Tobě v ústret kmitá.

Patří do shluku

poupě, růž, růže, květ, vypučet, vonný, zkvést, kytka, perla, fialka

58. báseň z celkových 486

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Z perlové šňůrky. (Václav Šolc)
  2. Bílé srdce. (Zikmund Winter)
  3. Všední balada. (Jaroslav Vrchlický)
  4. IMMORTELLY. (Emanuel z Čenkova)
  5. ZA KVĚTINAMI. (Adolf Brabec)
  6. S puklým srdcem. (Adolf Heyduk)
  7. IV. Na matčině drahém hrobě (Josef Kalus)
  8. VEDLE CESTY. (Adolf Bohuslav Dostal)
  9. VÁM. (Adolf Brabec)
  10. Těch květů bude málo... (Adolf Brabec)