S puklým srdcem.

Adolf Heyduk

Kdo zatratí ty chvějící se zvuky, jež v teskný soulad náhle zvučí zas, když bílý anděl květem svojí ruky strun duše dotkne se, jež spadly v nás? Když liliovým zjevem víly stoupá z hvězd píseň tichá v temný ňader hrob, a mysl dumnou labutí se koupá ve zlatém zdroji prchlých štěstí dob? Mně v duši tak, jak večer dítku bývá, když chorou hlavu skládá v matčin klín, jak ptáku jest, jenž v jarní noci zpívá – a s puklým srdcem padá v keře stín.

Patří do shluku

poupě, růž, růže, květ, vypučet, vonný, zkvést, kytka, perla, fialka

181. báseň z celkových 486

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Serenada. (Jaroslav Vrchlický)
  2. Bez úkoje. (Adolf Heyduk)
  3. VÍŠ? (Jan Spáčil-Žeranovský)
  4. Z perlové šňůrky. (Václav Šolc)
  5. IMMORTELLY. (Emanuel z Čenkova)
  6. V lese. (Adolf Heyduk)
  7. XXVII. Ty dala jsi mi vše, co žena dáti může, (Jaroslav Vrchlický)
  8. Doslov. (Adolf Heyduk)
  9. None (Alois Vojtěch Šmilovský)
  10. ŠTĚSTÍ. (Jaroslav Haasz)