VÍŠ?

Jan Spáčil-Žeranovský

Víš, jak jsme jednou v neděli šli polem láskou zardělí – já zřím vše jak v den dnešní – a jak jsme potom na chvíli své kroky tiše stavili pod bílou květem třešní? Víš, jak tím tichem kolem nás se počal chvět Tvůj sladký hlas a vlhnout slzou řasa? Jak tíží štěstí zemdlená se dotkla jeho ramena Tvá hlava zlatovlasá? Víš, jak Tvá ruka přemilá se kol mé šíje ovila, jak vzhlédlas ke mně, dítě? Jak ve slzách a polibcích, když kolem nás již život ztich’, jsi řekla: „Miluji tě?“ A víš, co od těch hrozných dob, co sen mé lásky klesl v hrob, co mi Tě nebe vzalo, víš, co to bolu, slzí, muk, co vzdechů v každý srdce tluk, víš, co to krve stálo?

Patří do shluku

poupě, růž, růže, květ, vypučet, vonný, zkvést, kytka, perla, fialka

332. báseň z celkových 486

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. S puklým srdcem. (Adolf Heyduk)
  2. VÁM. (Adolf Brabec)
  3. Poslední květy. (Augustin Eugen Mužík)
  4. Z perlové šňůrky. (Václav Šolc)
  5. KDYS ZA DNŮ JASNÝCH... (Vladimír Frída)
  6. Bílé srdce. (Zikmund Winter)
  7. Stesk. (Anna Simerská)
  8. III. O blažený ten lásky zašlý čas při Tobě (Václav Šolc)
  9. Bláhová láska. (Josef František Karas)
  10. None (Alois Vojtěch Šmilovský)