VÍŠ?

Jan Spáčil-Žeranovský

VÍŠ?
Víš, jak jsme jednou v neděli šli polem láskou zardělí – já zřím vše jak v den dnešní – a jak jsme potom na chvíli své kroky tiše stavili pod bílou květem třešní? Víš, jak tím tichem kolem nás se počal chvět Tvůj sladký hlas a vlhnout slzou řasa? jakJak tíží štěstí zemdlená se dotkla jeho ramena Tvá hlava zlatovlasá? Víš, jak Tvá ruka přemilá se kol mé šíje ovila, jak vzhlédlas ke mně, dítě? jakJak ve slzách a polibcích, když kolem nás již život ztich’, jsi řekla: „Miluji tě?“ 7 A víš, co od těch hrozných dob, co sen mé lásky klesl v hrob, co mi Tě nebe vzalo, víš, co to bolu, slzí, muk, co vzdechů v každý srdce tluk, víš, co to krve stálo? 8