HASTRMAN.

Jan Spáčil-Žeranovský

HASTRMAN.
Splav na potoku stojí osamělý, dvě vrby smutné jeho stráž to živá, tam divný mužík zelený se skrývá a kutí pratajemně po den celý. Když v poledne v splav srší slunce střely, pod velkým listem lopounu se skrývá, v tůň zelenou se potutělně dívá a plaší skokany, již v trávě dleli. Však večer slídivý a s chytrou péčí on rozhlédne se bystře v kraji blízkém a v tůň pak sjíždí po dně splavu slizkém. Čím víc to žblunkne, tím má radost většívětší, a čím jej chladná voda více lehtá, tím slyšet z dědiny, jak víc se chechtá. 92