KDE MI PŘÍSAHALA VĚČNOU LÁSKU...

Jan Spáčil-Žeranovský

KDE MI PŘÍSAHALA VĚČNOU LÁSKU...
A zde – zde pod třešní, jež tenkrát stála,stála jak jarní sen ve květů bílých třísni, kdy duše zněla neslyšenou písní, zde věčnou lásku mi kdys přísahala. Ó, rány osudu, tmo neskonalá, jež v duši mou se věsíš hořkou plísní, kdo zoufání to pochopí a vysní, jež chvíle ta v mé duši zanechala! Dnes dlím tu zas dech stěží utajený – ó, srdce, ztiš ten věčně marný spěch! – vše lže zas přísahu té drahé ženy... Však slyš, cos děsí v noci tmách můj slech, jak někdo před věky zde zavražděný by z hrozné hloubi těžce sobě vzdech’! 27