ODPOVĚĎ.

Jan Spáčil-Žeranovský

ODPOVĚĎ.
Jak tonul sál ve světla moři zlatém, jak hudba sladká tajnou lásku dštila, pod jejíž kouzlem Vy, lilie bílá, jste v tance věnec zapletla se chvatem. A v srdci Vašem, vírem plesu jatém, v ráz spící bacchantka se probudila, nach rozmaru a vášně v tvář Vám vlila a svůdně s Vaším pohrávala šatem. Jak temný mrak mé zraky na Vás lpěly, já žárlivostí cítil duši prahnout, cos dělo mi: „Již lásku všecku zmař!“ V tom Vaše rty mi „Jak se bavím?“ děly. I bylo mi, jak měl bych k srdci sáhnout a jeho krev Vám v odvet chrstnout v tvář... 18