LIST HANÁKŮM.

Jan Spáčil-Žeranovský

LIST HANÁKŮM.
Když ve hrom děl, třesk mečů, koní ržání již zněly hrozné křiky zoufalosti na Bílé Hoře krví syté dosti a útěk všem byl poslední již zbraní: Vy zůstali jste na smrt odhodláni jak dubů les a ve vzdorné své zlosti v prach zbít jste dali žulové své kosti a svět jste naučili umírání. Tak! – Hrome tak! V tom krev poznávám svoji: kde stojím, stát, ať smrt nade mnou chřestíchřestí, a nevzdat se, ať peklo kol se vzrojí. Jen dále tak, jak v staré této zvěsti! Toť po hanácku: Buď vše zdávit v bojiboji, neb padnout – ale se zaťatou pěstí!... 101