POLSCE.

Jan Spáčil-Žeranovský

POLSCE.
V dny, v kterých slyším šedé žalmy pěti, z nichž hoře nekonečné dští mi v duši, bouř svatá pašijí mi v nitro buší, jak mohu, Polsko, Tebe nevzpomněti? Jak nezřít slzy ve zracích Tvých dětí, jich ruce sepiaté, jež řetěz kruší, jak neslyšet jich hlas, jenž v děsné hluši Tvých bratří srdcem nejvíc musí chvěti? Ač trpký los byl souzen mému lidu, jenž k Tobě patří sám se v smutku noře, přec žaly Tvoje větší zřím i bídu. A víc než kdy dnes slovy písma vzhoře zřím v Tobě volat Krista v žalném klidu: „Ó, vizte, zda jak mé jest vaše hoře?“ 46