U NÁS DOMA.

Jan Spáčil-Žeranovský

U NÁS DOMA.
Dnes chtěl bych u nás doma být, kdy září slunce zlatý svit, jak zvon jest nebe čisto, kdy vůně z polí duší hne a plna něhy tajemné si v srdci hledá místo. Dnes chtěl bych u nás doma být a s utajeným dechem zřít ty jednotvárné lány, jak v nich se vlní obilí, když slunce tvář k nim přichýlí jak v moře zlaté manny. Dnes chtěl bych u nás doma být a vůní tou se opojit, jíž dýší zem i žita, když práší se z nich květu chmýř a vánkem pluje v dálnou šíř, jež jí jest všecka zpita. 23 Dnes chtěl bych u nás doma být a na zelené mezi skryt se mezi stébla dívat, jak se tam chrpa usmívá a koukol jak se zardívá.zardívá, jak slyšet cvrčka zpívat. Dnes myslím, jak jest neděle, jak mladé dívky zardělé jdou polní cestou tiše; tak modrý zrak, tak růžná líc, snů letních v duši na tisíc, jež v blankyt letí výše. Dnes chtěl bych u nás doma být a jednu z nich jen políbit, tu s růžovýma rtoma, jež kdysi v slzách roztálá mi věčnou lásku vyznala, kdys u nás doma... 24