U OBĚDA.

Jan Spáčil-Žeranovský

U OBĚDA.
Již poledne. Hle, ženců celá řada se hlučně z pole dvorem farským vrací, jich hovor v síni zvolna se již ztrácí a jako roj to v kuchyni vše vpadá. Strýc marně tvář ve vážný výraz skládá – vždyť oba jsme jak uvaření raci – „Ha, velebný pán v dobré je dnes práci!“ zní kol, a vše mu ruce líbat žádá. „Jen nechte, děti!“ – s úsměvem strýc brání – „teď k jídlu čas, já sluhou dnes, vy páni.“ Pak žencům začne nosit plné mísy. A vida, jak jim vlídně na stůl chystá, já v tomto knězi zase zřel jsem Krista, jak apoštolům posluhoval kdysi... 74