VZPOMÍNKY.

VZPOMÍNKY.
Ne v blahém snění, vzdor jež plaší, však s pěstí hněvem zaťatou dnes vzpomínám na lásku Vaši, tu lásku věčně proklatou. A v srdci mne dnes znova pálí ta řada roků krvavá, v niž jak v děsný hrob se halí mé lásky svatá záplava. Ty smutné dny, ty pusté noci, ty prozoufané večery, jež vidím zas v jich hrůze celé jak rudooké příšery; Ta samota, to opuštění, ty duše děsné výkřiky, to nekonečné utrpení, ten zklamání bol veliký; Ty zrazené mé ideály, jež na smrt byly vedeny, 19 se blíží z minulosti dáli zas jako příval plamenný. A Vás též, paní, vidím zase, k níž poprvé jsem láskou plál, v té Vaší všemohoucí kráse, jíž v sladké mdlobě jsem se vzdal. Tu zlatovlasou vidím hlavu, ten zrak, jenž smrtil pohledem, jenž vábil k sobě úžas davů, jak velký zázrak plál by v něm. Pak zřím tu bídnou duši Tvoji, Tvou lež a zradu bezednou, a hrd na svatou lásku svoji se vzdorně vztyčím najednou. A cítím, kdybys povržená tu náhle stála zardělá, že bys tu jako Magdalena k mým nohám klesnout musela! 20