SAMI DOMA.

Jan Spáčil-Žeranovský

SAMI DOMA.
Byl žní den parný. Bouře každou chvíli se spustit mohla; co ve faře paží, vše spěchá v pole, slunce žár kde praží – strýc farář jen a já jsme doma zbyli. A v kuchyni, kde ruch a šum vždy čilý, my kutíme, až pot se v čelo sráží, by – jak děl strýc – „až přijdou ku menáži“, se ženci na poledne posilnili. On kuchařem, já služkou. Pán Bůh s námi! My šotky kuchyně jsme vyplašili svou hroznou prací jistě v oné chvíli. Neb v páru, šum a klepot vařečkami, jenž ke stropu se zvedá v hlučném víru, zní přeučený disput o Shakespearu... 73